Jdi na obsah Jdi na menu
 


Teoretické základy práce s mapou

15. 6. 2009

Technika čtení mapy má vytvořit dokonalou, plastickou představu o prostředí, v němž se má závodník pohybovat a umožnit volbu nejvhodnějšího postupu.  
To předpokládá:
·        znát speciální mapový klíč map pro OB
·       orientaci mapy,  znát měřítko mapy, měření vzdáleností na mapě i v terénu,
·        přenášet směry běhu z mapy do terénu

 

 Mapový klíč

Jako základ, pro účast na prvních trénincích a závodech, stačí znát:                                                Barvy na mapě:
►bílá
- les, bez obtíží průběžný
►zelená - les hustý, špatně průchodný nebo křoví
►žlutá - otevřený terén bez stromů (pole, louky, paseky)
►hnědá - výškopis (především vrstevnice) a terénní tvary
►modrá - vodstvo (potoky, rybníky, prameny, bažiny aj.)
►černá -  (cesty, ploty, budovy, atd.), ale také skály a kameny

Mapové značky:

Obrazek


►Je vhodné učit se mapové značky postupně, protože jen málokdo zvládne naučit se je naráz
    všechny. Začínáme těmi nejednoduššími: les, louka, silnice, cesta, pěšina, budova, posed,
    krmelec, potok,průsek, vývrat, výrazný strom.
►Úplně nejlepší je, pokud se značky učíte přímo v terénu ve známém místě - neustále
    porovnáváte mapu s okolím, hledáte, jak je v mapě zakresleno to, co vidíte.
►Doma pak můžete zkusit různé formy mapového pexesa, mapové domino, mapové loto...

 

  Orientace mapy

V terénu musíme s mapou pracovat tak, aby světové strany na mapě byly shodné se světovými stranami ve skutečnosti (= mapu zorientovat). Dokud toto neuděláme, nemůžeme mapu číst.
Na vojenských nebo turistických mapách je severní okraj zpravidla na jejím horním okraji. Na mapách vydaných pro orientační běh tomu tak být nemusí, sever může být i jinde.
To poznáme podle modrých severojižních čar. Pokud jsou rovnoběžné s okrajem mapy, je sever nahoře. Pokud ale ne, musíme si při její orientaci dát pozor, abychom ji srovnávali podle těchto čar, a nikoli podle okrajů. Mapu můžeme zorientovat podle terénu, nebo za pomoci busoly.

Orientace mapy podle terénu:
  musíme vědět, na kterém místě jsme a toto místo určit i na mapě
► 
mapu natočíme tak, aby komunikace (silnice…), vodní toky a jiné významné objekty na mapě
    odpovídaly svým směrům ve skutečnosti
►kontrolu provedeme tak, že zvolíme tři vzdálenější, dobře viditelné objekty (kostely, vrcholy
    kopců, komíny...). Vedou-li prodloužené směry z našeho stanoviště k těmto objektům přes
    jejich označní (značky) na mapě, je mapa orientována dobře.

Obrazek

Orientace mapy podle busoly: viz základy práce s busolou

 

  Měřítko mapy, určování vzdálenosti na mapě

 Mapy jsou zmenšené obrazy skutečného terénu, čím větší území mapa zobrazuje, tím více
je všechno zmenšeno oproti skutečnosti. Měřítko mapy nám udává, jak velké  je zmenšení oproti skutečnosti např. měřítko 1: 10 000 nám říká, že 1 cm na mapě  je ve skutečnosti
10 000 cm, což je 100 metrů.

Obrazek

  Měření a odhad vzdálenosti v terénu 

Měření a odhad vzdálenosti v terénu je důležitým prvkem při orientaci a při každém pohybu podle mapy vůbec. Tento odhad vzdálenosti lze provádět několika způsoby, pro orientační běžce jsou nedůležitější tyto způsoby:
krokováním
►odhad vzdálenosti nanášením známé délky
►odhad vzdálenosti podle viditelnosti cíle
 

KROKOVÁNÍ
Při tomto relativně velmi přesném způsobu měření musíme předem znát délku svého kroku při chůzi po rovině, ale také s kopce a do kopce. Vzhledem k obvyklým měřítkům orientačních map doporučuji pro snadnější přepočet uběhnuté vzdálenosti předem znát počet dvojkroků potřebný k překonání stometrového úseku.
Při zjištění tohoto počtu kroků postupujeme následovně:
*  v terénu si např. pomocí pásma vytyčíme stometrový úsek po rovině. Tento úsek
     proběhneme mírným tempem několikrát ( minimálně 5-10x ) tam i zpět a vždy si  počítáme a 
    zapíšeme počet potřebných dvojkroků. Ty pak sečteme a vydělíme číslem, kolikrát jsme
    úsek  proběhli – tím dostaneme svůj průměrný počet dvojkroků na 100 m po rovině
*  tentýž postup provádíme pro úsek vytyčený z kopce a do kopce
* vhodné je si zjištěné počty zapsat přehledně do tabulky a zapamatovat

 

Obrazek

Obrazek

 

Obrazek

ODHAD VZDÁLENOSTI NANÁŠENÍM ZNÁMÉ DÉLKY
Výborně poslouží při odhadu vzdálenosti, kterou máme ještě před sebou tam, kde se vyskytují ve směru cíle dílčí úseky stejné velikosti – například podél komunikací telegrafní sloupy, patníky…Zjistíme si, jak jsou od sebe vzdáleny (např. telegrafní sloupy přibližně 50 metrů) a od našeho stanoviště jednotlivá pole spočítáme. (viz obr.).

Obrazek

ODHAD VZDÁLENOSTI PODLE VIDITELNOSTI CÍLE
Různé prameny uvádějí různé charakteristiky vzdáleností, tato metoda patří k těm méně přesným, přesto nám při hrubém odhadu vzdálenosti může pomoci.

 

Obrazek